 Tento školní rok se díky velkému přívalu sněhu obešel bez našich oblíbených „rybníkových bitev“. Ovšem o to více jsme s panem učitelem Švarcem a panem učitelem Häuslerem jezdili na zimní stadion v Rumburku...
Jako první hokejová akce byl Prázdninový hokejový zápas konaný o podzimních prázdninách. Na tuto akci se sjeli i bývalí žáci naší školy a hokej měl neuvěřitelné tempo. Pravda, s přibývajícím časem tempo hry opadávalo, protože nohy odvyklé bruslení začaly čím dál více bolet, ale i tak jsme zimní stadion opouštěli s příjemným pocitem.
Další akcí měl být 4. ročník mezitřídního turnaje konaného o pololetních prázdninách. Toto bylo trochu zklamání – předchozích ročníků se zúčastnilo vždy okolo 50 dětí, tento rok jich bylo o poznání méně. Například šesté třídy nebyly schopny dát dohromady ani jedno společné družstvo. Nakonec jsme to tedy pojali jako zápas smíšených družstev. A protože zimní stadion byl pronajat na 5 hodin (!!!), zahráli jsme si až až. J
Díky olympiádě ve Vancouveru jsme zažili i malou hokejovou odbočku – pan učitel Švarc přišel s nápadem, že když už se hraje derby Česko – Slovensko v přijatelném čase (začátek v šest hodin ráno), tak bychom se mohli sejít a sledovat ho v učebně přes internet za pomoci dataprojektoru. Ve středu jsme se tedy před šestou hodinou ranní sešli ve škole, rozprostřeli před sebe zákusky a jiné pochutiny a vychutnávali si hokejovou bitvu. Nevýhodou bylo, že jsme ho nemohli dokoukat celé, protože zápas končil déle, než začínalo vyučování.
Zatím poslední hokejová akce se konala o jarních prázdninách a opět na zimním stadionu. Bylo to takové malé ukončení naší hokejové sezony – dvouhodinový mač. S končícím časem pronájmu stadionu jsme byli smutnější a smutnější, neboť nám docházelo, že jsme tu tento školní rok naposledy. :-(
A co nás čeká výhledově? Je přeci mistrovství světa v Německu a dá se předpokládat, že pár zápasů naší reprezentace určitě opět shlédneme společně ve škole. J
P. S. Musíme s díky poznamenat, že mezi námi hokejovými šílenci byla i dvě děvčata - Sára Marešová a Míša Garžová. Oběma tímto skládáme obdiv, že to s námi vydržely!
P. S. 2 Speciální dík patří i Mírovi Kazíkovi za jeho obětavost. Ne všichni by si s radostí a úsměvem při každém zápase vlezli do branky.J
P. S. 3 Všechny fotky jsou ve složce Fotogalerie, zde jen malá ukázka:
 
 
 
|
|
|
| Komentáře uživatelů |
|
Průměrné hodnocení
|
|
Přidej komentář
|
Hlavní strana 
